26.3.2015 / Marek Šiman

Zázračná tabletka, co všechno vyřeší aneb s antibiotiky do práce či do postele?

Zamýšleli jste se někdy nad tím, co vlastně ve vašem těle udělá lék? Často se setkávám s tím, že pacienti zapomínají na základní princip léčení. Mám pro vás zřejmě překvapivou informaci. Většina léčiv neslouží k tomu, aby vaše tělo vyléčila. Slouží k tomu, aby odstranila fyzickou příčinu vašeho onemocnění. Jenže tím ještě není nic vyléčeno. Dál se musí do procesu léčení zapojit imunita a „samoopravný“ systém těla.

sos-106826_640

Když najedete autem na rozbité sklo, nestačí střep vytáhnout, ale je nutné, aby automechanik pneumatiku zalepil, než můžete pokračovat v cestě. Stejné je to s lidským tělem. Léčivo odstraní příčinu nemoci, ale pak musí též nastoupit „automechanik“, který spraví poškozený díl (orgán). Tímto „automechanikem“ je v těle imunitní systém a tzv. samohojivé procesy. Tudíž požitím léčiva to teprve začíná. Tělo musí mít dostatek potřebných látek a příznivé podmínky, aby mohlo poškozenou tkáň opravit.

Máme tu výhodu, že naše buňky si přesně pamatují, jak mají vypadat, když jsou zdravé. Tuto informaci v každé buňce nese DNA – náš genetický kód. Naše tělo je svým způsobem naprosto dokonalý systém. Když se zraníme, rána se zahojí. Když dostaneme infekci, zasáhnou bílé krvinky a problém vyřeší. Zkrátka pokud nedojde k fatálnímu zásahu, který by byl neslučitelný se životem, tělo si najde cestu, jak z toho vybruslit.

Lidé často mají pocit, že když si vezmou tabletku, mohou chodit do práce. A ona „zázračná tabletka“ vykoná veškerou práci za tělo a problém vyřeší. Už si neuvědomují, že když jsou nemocní (mají akutní zdravotní problém), tak fungují „na dluh“. Tělo má práci nejen s každodenními činnostmi (dýchání, myšlení, pohyb, trávení…), ale vydává navíc spoustu energie na odstranění příčiny a následnou opravu poškozených buněk. Tím pádem se organismus ocitne v situaci dvousměnného provozu, ovšem současně. Pracuje na dvou frontách zároveň. A tudíž pokud tělu neulevíme v našem „běžném“ provozu, tělo začne sahat do energetických a látkových zásob (rezerv) a tím vytváří onen dluh. Tento dluh můžeme směle nazvat stresem. I když my jej psychicky nepociťujeme, fyzický stres jede na plné obrátky.

Jednak tím zpomalujeme léčení, ale také se vystavujeme riziku, že se při opravování stane chyba. Možná zdánlivě nenápadná, ale z dlouhodobého hlediska může být i smrtící.  Co tím máme na mysli? Dlouhodobé přecházení nemoci (např. angíny) může snadno dovést srdce k infarktu. Zamyslete se – kdy naposledy jste zůstali s antibiotiky v posteli a umožnili tělu rychlejší uzdravení?

V příštím článku se podíváme na již zmíněný samoopravný systém těla. Zatím vám přeji, aby bylo co nejméně důvodů k opravám :-)

Marek Šiman