15.4.2015 / Mgr. Lenka Musilová

Od bylinky k léku

V minulém článku vám Lékověda psala o tom, co je nutné k tomu, aby lék plnil svou funkci a dopomohl tělu k vyléčení, a co pro sebe můžete udělat vy, aby byla léčba správná a „oprava“ dokonalá.

Pojďme se proto blíže podívat přímo na lék, který vám lékař předepíše.

Co je to lék?

Abychom to vzali pěkně popořádku, musíme si vysvětlit několik pojmů: lék, léčivo, léčivý přípravek, účinná látka, pomocná látka, léková forma.

  • Účinná látka je chemická nebo přírodní látka, sloučenina, která je nositelem hlavního účinku (např. ibuprofen je hlavní složkou, která mírní bolest, snižuje horečku, má protizánětlivý efekt; atorvastatin je látka, která dokáže snižovat cholesterol v těle)
  • Pomocné látky jsou zodpovědné za to, že se nám tableta líbí (je hezky kulatá, má hladký povrch, leskne se, má zelenou barvu), že nám sirup chutná a má ovocnou příchuť, že se mast dobře roztírá a příjemně voní a že se čípek začne rozpouštět při teplotě těla. Tyto složky také napomáhají ke zpracování účinné látky (pro slisování do tvaru tablety, konzistence mastí a krémů) a mohou pomoci ovlivnit i chování účinné látky v organismu (postupné uvolňování).
  • V okamžiku, kdy smícháme dohromady účinnou látku s látkami pomocnými a dáme jim „tvar“ tablety, tobolky, roztoku, krému, který můžeme použít k léčbě lidí nebo zvířat, získáme tzv. léčivo.
  • Léčivým přípravkem se stane léčivo tehdy, začne-li se běžně vyrábět pro pacienty ať už průmyslově nebo přímo v lékárně.
  • Léková forma je konkrétní podoba vyráběného léčivého přípravku. Lékové formy rozlišujeme na tuhé (tablety, tobolky, pilulky, šumivé tablety, čípky), polotuhé (masti, krémy, pasty) a tekuté (roztoky, sirupy, infuzní a injekční roztoky, emulze). Jedna účinná látka může být zpracována do mnoha lékových forem (ibuprofen – tablety, čípky, sirup, gel, krém).
  • Lék je tedy konečný produkt, který je podán pacientovi (tabletky v blistru, v papírové krabičce s obchodním názvem a s příbalovým letákem, připravený do podoby vhodné k užívání). Jinými slovy řečeno léčivý přípravek se až v těle pacienta mění v lék.

Jak lék vzniká?

Než se však z účinné látky stane lék, uplyne mnohdy i 20 let. A někdy i více. Už jen samotné objevení účinné látky je během na dlouhou trať. Jen si vzpomeňte na objevení penicilinu, prvního antibiotika. Tento převratný objev se stal jen díky tomu, že pan Fleming byl trochu nepořádný a že si v laboratoři neumyl misku. Spousta látek byla objevena náhodou a také bylo mnoho z nich původně vyvíjeno na úplně jinou chorobu, než která se s nimi nakonec léčí. Jeden příklad za všechny. Velmi známá modrá tabletka pro pány byla původně slibným léčivem na vysoký krevní tlak. Až v průběhu testování na dobrovolnících se zjistilo, že pánům se sice krevní tlak moc nemění, zato manželkám se nová léčba velmi zamlouvá. Zajímavostí je, že účinná látka z modré tabletky se dnes používá i u dětí, a to k léčbě plicní hypertenze.

Na samotném začátku je tým vědců, který různými chemickými procesy „vyrobí“ deset tisíc látek, které by na základě své struktury mohly mít teoreticky nějaký léčebný efekt. Inspiraci většinou hledají v přírodě u látek získaných z rostlin nebo ze živočichů, ale také z lidského těla. Nebo „vylepšují“ již známé molekuly tak, aby měly lepší účinek, aby fungovaly v menších dávkách, aby měly méně nežádoucích účinků a byly bezpečnější.

Z těchto deseti tisíc látek hned při prvním zkoumání 9900 vyhodí do koše, protože jsou slepou uličkou. A zbyde nám jich 100. Dalšími testy se vyřadí další látky až na 5, které mají jakž takž vyhovující vlastnosti. Z těchto pěti další tři jsou příliš nestabilní, než aby mohly být konečným léčivem. Předposlední má příliš úzkou hranici mezi dávkou, která ještě léčí a dávkou, která už je toxická. A po letech zkoumání a testování máme jediného vítěze. Tato látka musí projít mnoha dalšími stádii klinických zkoušek – ve zkumavkách, na laboratorních myších, na zdravých dobrovolnících, na malém množství nemocných pacientů, na mnoha stovkách až tisících pacientů. Až teprve tehdy, jsou-li testy úspěšné, dostane „povolení“ k běžnému používání. (K celému procesu vývoje a schvalování, registrace a patentové ochrany léčivých přípravků se budeme věnovat později v samostatném článku.)

vzorky

Je to opravdu dlouhá cesta, kterou musí účinná látka ujít, aby se stala lékem. Jedna nadějná molekula, jedna účinná látka, jeden lék je často výsledkem celoživotní práce vědců.

Předpis a výdej léčivého přípravku.

Když jsme si vysvětlili, co znamená jaký pojem a jak léky vznikají, můžeme se zaměřit na samotné předepsání a vydání léčivého přípravku.

Co se týče předepisování, je plně v kompetenci lékaře, který rozhoduje o léčbě. Všichni ošetřující lékaři by měli být určitě seznámeni se všemi léky, které užíváte. Často se v lékárně setkávám s tím, že pacienti „zapomenou“ říci některému ze svých lékařů, jaké léky berou. Důvodů bývá hned několik. Neuvědomí si, že léčba od revmatologa může mít dost závažný dopad na léčbu z interny, nebo se prostě a jednoduše stydí, že musí brát „rozveselovací prášky“, protože měli náročné období v práci a bylo toho na ně moc. Ale je nutné pamatovat na to, že čím více léků, tím více možných komplikací (vzájemné ovlivnění účinku, větší zátěž na játra, na srdce, užívání podobných léků, které může vést k předávkování atp.). Také je dobré vědět, že stejně jako pro lékaře i pro lékárníka platí lékařské tajemství, aneb co se řekne v lékárně, zůstane v lékárně.

Právě lékárníkova funkce je správně vydat předepsaný léčivý přípravek a pacienta náležitě poučit, podat tzv. dispenzační minimum. Několik základních informací, které zajistí, že se nepředávkujete a nebudete třeba antibiotika zapíjet červeným vínem. I když myslíte, že víte od lékaře všechno, věřte, že se vyplatí si přesný způsob užívání ještě jednou vyslechnout. Jak říká přísloví: „Dvakrát měř a jednou řež.“  U léků to platí tak čtyřnásobně. Proto doporučuji, abyste se nespokojili s klasickým 1-0-1. Jde přece o vaše zdraví! Když se lékárník k vysvětlování nemá, nenechte se lehce odbýt. Ptejte se, chtějte vědět, jak správně svůj lék užívat. Jedině tak totiž dokážete předejít možným nežádoucím účinkům a případnému chybnému dávkování. Protože pouze v případě, že budete lék správně užívat, bude mít pro vás správný léčebný efekt. A to přeci chceme. Chceme být zdraví. A je dobré si nejen lékárníkovy rady vyslechnout, ale také je potom důsledně dodržovat. 🙂

A co závěrem? Krátké shrnutí. Vědci vynalezli léčivo, firma vyrobila léčivý přípravek, lékař jej předepsal, lékárník vydal pacientovi a vysvětlil jeho správné a bezpečné užívání. Pacient půjde domů, bude dbát rady lékárníka, uvaří si čaj, lehne si do postele a užije léčivý přípravek, který se v jeho těle stane lékem a započne proces léčby.

 

Mgr. Lenka Musilová

Zakladatelka Lékovědy