21.6.2021 / Mgr. Martina Šimanová

Osol sobě

Sůl nám chutná. Po jídle bez soli si připadáme neúplní. I palačinky chutnají lépe, když se těsto trochu osolí. Sůl je součástí nás. Máme slaný pot, slzy, fyziologický roztok. Ale kde se v nás vzala? Jakou hraje v našem životě roli a jak poznáme vychýlení ze slané rovnováhy? Dozvíte se tady.

Vzešli jsme z oceánu

Téma soli je staré jako planeta Země sama. Najdeme ji v téměř každém živém organismu, v půdě i oceánu. Právě oceán je naším rodištěm a prapůvodním prostředím, ze kterého jsme se evolučně vyvinuli. Proto máme slzy, pot i fyziologický roztok slaný. Sůl patří k nám.

Kde je sůl, tam je voda

Hlavní poučka, kterou je dobré si pamatovat. Sodík funguje jako magnetka na vodu. Lidská buňka pracuje na principu osmotického tlaku, kdy stále směňuje minerály za vodu, a tak komunikuje s prostředím. Slaný pokrm je tedy nutné pokaždé zapít adekvátním množstvím čisté vody. Sůl se tak naředí, zužitkuje a bez problému vyloučí z těla ven. Kolik vody a jakou pít se dozvíte v článku Pijte vodu, pijte pitnou vodu.

V případě, kdy je vody dlouhodobě nedostatek, má sůl schopnost krystalizovat a ukládat se v ledvinách, zatěžovat je, či tvořit drobné kameny. Nedostatkem je myšleno méně než 2,5 litru čisté vody za 24 hodin. Myslete na svůj příjem tekutin. A pamatujte, že káva, černý čaj, polévka, bublinky či pivo se do limitu nepočítají.

Zadržování vody v těle u zdravého člověka nastává tehdy, máme-li v těle více sodíku než vypitých tekutin. Zde je nasnadě podívat se do jídelníčku a vrátit příjem soli do zdravých hranic nebo znásobit počet vypitých sklenic čisté vody. Patologické zadržování vody je samostatné téma, které je dobré řešit individuálně, například se svým Lékovědcem.

Sůl a vysoký krevní tlak

Máme-li malý příjem čisté vody, „houstne“ nám krev. Pro takovou musí srdce vynaložit mnohem větší úsilí, aby ji dostalo do koloběhu. Pro osoby a s vysokým krevním tlakem či léky na ředění krve je proto pitný režim zásadní.

Voda tvoří základ hlenů. Máte-li rýmu a chcete ji urychlit, pijte, co vám tělo dovolí.

Slečno, já se potím jako bejk. Potíte se taky tak?

Opakem zadržování vody je nekontrolované pocení. Máme-li málo sodíku v těle, voda nám uniká. Potíme se i při sebemenší fyzické zátěži nebo chůzi. Zde je na místě sodík doplnit například slanými sýry, olivami, steakem či popcornem bez palmového oleje. Samozřejmě s adekvátním pitným režimem. Na balanci sodíku bychom měli brát ohledy hlavně v horkých letních měsících, při sportování, saunování, náročné fyzické práci, ale i například při menstruaci či dlouhém usedavém pláči. Tady všude ztrácíme sodík a s ním i vodu.

Děti a sůl

Už jako malí drobečkové vznikáme ve slaném prostředí plodové vody a rodíme se se sodíkem v těle. Malá miminka jsou na hospodaření s vodou velmi náchylná, a proto doplňují tekutiny i sodík prostřednictvím mateřského mléka případně umělé výživy. Při přechodu na příkrmy je dobré ohlídat, aby strava nebyla přesolená, nicméně pár zrníček kojencům (děti nad 12 měsíců věku) neublíží. Právě naopak jim může dodat chuť k jídlu i pití. Vždyť nemastné-neslané nechutná ani dospělým, natož dětem. I tady platí pravidlo: Kde je sůl, tam je voda.

Jakou sůl vybrat?

Mořskou sůl. Je nám nejbližší a obsahuje vše pro nás potřebné včetně jódu. Jód potřebujeme ke vzniku hormonů štítné žlázy, které nás hlídají při zdravém růstu a fyzickém vývoji. Všimněte si, že lidé s poruchou štítné žlázy jsou často obtloustlí či naopak nezvykle hubení. Pokud není v dosahu mořská sůl, použijte kuchyňská sůl s jódem.

Vyvarujte se soli s fluorem. Fluor byl prokázán jako toxický pro štítnou žlázu i šišinku mozkovou, která se podílí na našem spánkovém rytmu, pocitu štěstí a schopnosti se správně rozhodnout. Opatrujte si ji a zařaďte do svého plánu prevence dvakrát ročně očistnou kůru. Pomůže vám ke kvalitnímu spánku.

Užívejte krásné dny a osolte si život zvláště teď v letních měsících.

Mgr. Martina Šimanová

Sledujte veřejnou stránku Lékovědy na Facebooku, sdílejte cenné informace se svými přáteli i rodinou nebo si dopřejte krátké ranní počtení dalším článkem z Blogu Lékovědy.

Mgr. Martina Šimanová

Spoluzakladatelka Lékovědy